[ Pobierz całość w formacie PDF ]
jsem se v loïku navrátil. Opìt jsem vystoupil na Ponte
Rialto, pøebíhal jsem po nìm, a vida koneènì pøicházeti
spoleèníka svého, kynul jsem mu rukou k èlunu a spìchal
jsem k Piazza di san Marco.
Bylo k polednímu. Mno~ství lidu se valilo z chrámu sv.
Marka. Pøed chrámem a~ k pøístavu a a~ ku protìjaímu
paláci vaudy mno~ství lidu. Probìhl jsem vaecko. Nìko-
likráte jsem se po milence své tázal známých, kteøí
s ovocem mno~ství to pøebíhali. %7Å„ádný ji nevidìl. Pro-
bìhl jsem Palazzo ducale; byl jsem u pøístavu mezi
ovocníky v zahradách Napoleonských; nebyla nikde~.
Bì~el jsem do domu jejího. Jeatì nepøiala. Spìchal jsem
do hospody di Grand Bretagne. Ptal jsem se. Cizinec ji~
byl v hospodì ve svých pokojích. %7Å„ádný vaak nevidìl,
aby s ním byla pøiala nìjaká ~enatina. Chtìl jsem do jeho
pokojù, ne~ vzpamatovav se, vrátil jsem se do jejího bytu.
Ji~ byla doma.
V místech tìchto bylo z listu pozorovati, jak upamato-
vání na starého cikána ouèinkovalo. Tøesoucí se ruka
jevila zatajený vztek a plamennou ~árlivost, takté~ i sloh
~árlivou prozrazoval spìchavost. Bylo té~ znáti, ~e zde
nasledovala nìjaká u psaní pøestávka a ~e snad
o nìkolik dní pozdìji nasledovalo pokraèování v pøíbìhu
tom, a sice takto:
,,Byla doma; pravila, ~e jsem musil sotva odsud odejí-
ti, kdy~ ona pøiala domù. Dala mi peníze, které obdr~ela
od cizince za dovedení do chrámu sv. Marka a za pou-
kázání cesty do hospody. Odmìna byla hojná, a pøece
jsem se domníval, ~e mi vaecky obdr~ené peníze neo-
devzdala; proè jsem to myslil? nevìdìl jsem sám.
Naoko jsem byl pokojný, ve mnì vaak burácela nevìra.
Jednoho veèera ploul jsem s nìkolika cizinci
na pùlostrov Lido. Slunce zacházelo za Venecii a dlouhé
rudé prouhy táhly se po nebi i po hladinì vodní. Naproti
nám ploula jiná loïka, zpìv a hru bylo slyaeti z otevøeného
v okryt její vchodu. Zdálo se mi, anebo vidìl jsem cizince,
jeho~ jsem z Mestre do Venecie pøevezl, a ~enská postava
byla spolu v této loïce. Zda~ to nebyla milenka má?
Hluboký, bolestný cit málem by mi byl rozboøil prsa. Ves-
loval jsem zdlouhavìji, leè kdy jsme blí~e k oné loïce
pøicházeli, zavøely se dvíøka okrytu jejího. U vesla stál èlo-
vìk neznámý. Oèima jsem chtìl proraziti okryt cizí loïky,
volal jsem zoufanlivì, aby otevøel záclony okrytu; leè ne-
známý se mi smál a minuli nás, ani~ jsem èeho~ byl spat-
øil. Vesloval jsem musil jsem dále k východu, loïka
jejich ploula k západu ku Venecii. Horké slzy kanuly
po tváøi mé, hledìl jsem za nimi, a~ zmizeli v prùpluji mezi
Palazzo ducale a vìzeními pod Mostem vzdechù.
Na ostrovì Lido sedìl jsem samoten a hledìl jsem k vý-
chodu, an právì plný mìsíc z temného moøe vycházel.
Bez smyslu slova, bez cíle pøísahy aeptem jsem zasílal
vstøíc za moøem vycházejícímu mìsíci. Støíbrné vlny
obrá~ely se o temný bøeh.
Asi za hodinu plouli jsme zpìt k Venecii. Cizinci vystou-
pili z loïky u Dogany a já jsem ploul k pøístavu. Vjel jsem
v prùpluj mezi Palazzo ducale a vìzeními pod Most
vzdechù, nevìda sám proè. V dlouhém papralku táhlo
se svìtlo mìsíce ouzkou prùplují a po vysokých nade
mnou stìnách. Zpíval a plakal jsem, a nevìdìl jsem co
a nevìdìl jsem proè. Upevniv loïku svou vystoupil jsem
na pevnou zemi. ,Proè ke mnì nepøiala odpoledne?´
byla myalenka, která mì trápila. ,Ráno byla u mne,
proè nepøiala odpoledne? V~dye zøídka kdy ke mnì
chodívá odpoledne. Proè ale právì dnes nepøiala?´ Ty
a podobné námitky budily se ve mnì. Nemoha
se koneènì zdr~eti, spìchal jsem do jejího bytu. Byla
doma. Zdálo se mi, ~e jest dnes oupravnìji ustrojena
ne~ jindy; pozdì jsme se rozlouèili. Já jí èinil výèitky; ona
plakala, ~e jí nevìøím. Uvìøil jsem opìt, aè ne docela.
`el jsem a celou noc jsem strávil v loïce za Lido
v otevøeném moøi. Den nato ael jsem odpoledne do . bytu
jejího, abych se pøesvìdéil, je-li doma. Od té strany,
od zahrad Napoleonských pøicházel cizinec, jeho~ jsem
tak tuze nenávidìl. Ve mnì se vzmáhala straalivá bou-
øe. Spìchal jsem, ano bì~el jsem k bytu jejímu. Pøíbuz-
ní její vaickni byli pøed domem. Kvapnì se ptám ,jest-li
doma?´ Øekli, ~e ano. Vejdu v sednici.
Na stole byly poházeny ozdoby vlasù jejích, její aátek
a tak dále. Ona le~ela na posteli. Spala, aneb se stavìla
spáti. Já ji vzbudil, a planoucí na ni upøev zrak, ptal jsem
se, zdali zde ~ádný nebyl? Ona pravila, ~e ~ádný. Ptal
jsem se dùtklivìji. Plakala opìt, ~e jí nevìøím.
Já jsem odbìhl; ve mnì pálal straalivý plamen nej~ha-
vìjaí ~árlivosti. Noc jsem strávil v straaném kanálu
d´Orfana; bylo to na hrobì neaeastného otce. Ráno jsem
[ Pobierz całość w formacie PDF ]