KLOSTERMANN V raji sumavskem

Podstrony

Cytat

Gdyby śmierci nie było nikt z nas by już nie żył przemijamy jak wszystko by w ten sposób przetrwać. Ks. Jan Twardowski
Historia nie uczy nas właściwie niczego innego poza tym, na czym polega złe rządzenie. Thomas Jefferson
Idea na krótko przed obumarciem wygląda najzdrowiej. Fransois Mauriac
Dać życie to również zgodzić się na cierpienie, przyjmując radość. Michel Quoist
Ibidem (skrót: ib. lub ibid). - tamże; w tym samym miejscu (zwykle w bibliografii)

[ Pobierz całość w formacie PDF ]

sukn� z temn� hedv�bn� l�tky sm�ly se vyz�vav� b�l� co sn�h
pun�oaky.
Mlad�k st�l jako p�ikov�n, nemohl s n� spustit oka; p�ipada-
la mu stokr�t kr�sn�ja� ne~ p�ed t�emi roky, kdy~ ji vid�l napo-
sled co d�vku.
Vstoupila do s�lu lehk�m, plavn�m krokem, usm�vala
se na vaecky strany. Pojednou, beze vaeho, jako by se samo
sebou rozum�lo, p�istoupila k V�clavovi.
Tys tu? Jak se ti vede? oslovila ho, pod�vaj�c mu ruku.
Dotknul se ruky t� a bylo mu, jako by z toho dotknut� byla
do n�ho p�esko�ila ~hav� jiskra, je~ prob�hnuvai t�lem rych-
lost� blesku, vzpl�la v znojn� ~�r. Zatajilo se v n�m myalen�,
zajiklo se drobn� slovo v hrdle.
A ona, sm�j�c se:
Boj�a se mne snad? Kdopak ti �ekl, ~e t� kousnu?
J� se t� neboj�m! vyhrkl ze sebe.
Zahr�la hudba, v�eskot klarinetu, trouby �ev.
Kdosi p�isko�il, uchopil Rezlu v n�ru� a u~ s n�m krou~ila
v divok�m reji.
A mlad�k po��d na ni hled�l, sleduje vyt�eat�n�m zrakem
pohyby jej�, vln�n� aatu, no~ek hru.
Nu co~? Se mnou si nesko��a? t�zalo se jak�s mladi�k�
d�v�e �tvera�iv�ch o�ek, vaaks mi to sl�bil...
Ani neslyael. Jen na okam~ik sb�hlo oko s krou~�c� Rezly
a utkv�lo na vte�inku na Annamirle, kter� se t� chv�le choulila
do koute�ku; i porovnal ty dv�, bezd�ky podle sebe postavil.
Z��c� slunce, teplem d�chaj�c�, podle bled�, chladn� hv�zdi�-
ky, hol� nic.
Potom tan�il s Rezlou - dvakr�t, t�ikr�t po sob� veael
do kola.
D�chala z n� zvl�atn� v�n�, opojila ho, smysly vzbou�ila, ro-
zum zast�rala. Nev�d�l, co se s n�m d�je, v hlav� se mu v��ilo,
a p�ec mu byll sladko, nev�slovn� sladko kolem srdce.
Jak tak st�l po div�m reji, t�~ce oddychuje, p�iklonil
se k n�mu n�kdo a aeptal mu cosi do ucha, z �eho~ jen n�-
kter�m slov�m porozum�l.
...st�ez se... tato ~ena je hrozn�...
Ohl�dl se, zarazil se: byl to jeho d�d, z jeho~ o�� z�ela �z-
kost.
Projela mu hlavou myalenka: `koda! Pro� je tu pr�v�
dnes!&
Zastyd�l se t� myalenky, pojala ho jak�s �zkost, kter� si
nedovedl vysv�tliti, a jak�s hlas se v n�m ozval, v�stra~n� hlas,
volaj�c� k n�mu: Prchni! Ut�kej odtud dokud je �as!&
A on uposlechl toho hlasu, ba p�istoupil k Annamirle, vzal ji
za ruku a pravil:
Poj� dom� - mn� se tu nel�b�...
Vyali tiae, ona nap�ed, on za n�; necht�l, aby jejich odchod
byl zpozorov�n.
Bylo nanejv�a osm hodin, temn�, neprostupn� noc ��jnov�.
Podzimn� mlhy op�t nastoupily vl�du svou a zahalily blankyt
nebesk� v hust� aed� z�voj, jeho~ z�hyby se v noci do �erna
zbarvily.
Kr��eli ml�ky podle sebe: on se k n� ztuha p�itulil, jako by
ona, drobn�, mali�k�, ho m�la chr�nit p�ed ��msi nev�slov-
n�m, p��aern�m. Nyn� teprve mu p�ialo na pam�e, co d�d mu
o t� ~en� vypravoval brzo po jeho n�vratu, cosi hrozn�ho, o ~i-
votech lidsk�ch, kter� pro ni p�ialy nazmar, o mlad�ch ~ivo-
tech pln�ch s�ly jako ten jeho...
Pro� jsi necht�l z�stat? t�zala se ho d�vka, bylo tam hez-
ky a veselo.
Mn� se tam st�skalo, odpov�d�l.
A pro�? V~dye jsi se dob�e bavil! V~dye jsi si zav�skl jeat�
p�ed chv�l�?
Neta~ se, d�v�e! pravil skoro p��sn�. Ty nev�a, a dob�e ti
je, ~e nev�a.
Nech�pala, zaml�ela se.
`ir� planina v�kol nich, ticho a~ d�sn�. `li po stezince lu-
kami, houpala se pod nimi raaelinit� zem; ~�dn� v�t��k nev�l,
~�dn� voda neaplouchala - na t�to pl�ni tekou potoky tiae
mezi aed�mi, tu a tam smutn�m, zakrsal�m j�vov�m porostl�-
mi n�zk�mi b�ehy; nejsou to ani b�ehy, je to slae, nabotnan�
vodou, jak�s st�ed mezi vodou a soua�, slizk� t�kav� bl�to,
pon�kud upevn�n� tis�cer�mi do n�ho zapuat�n�mi ko��nky
tvrd�ch trav a vrstvou aed�ho, bez konce hnij�c�ho a zase
se rod�c�ho mechu.
`li a ali, on i ona s myalenkami sv�mi, ub�rali se skrze sle-
pou hlua, a~ je pojal mlad� les, stejn� temn�, stejn� hluch�, -
a zase hol� pl�� a~ k jej�mu obydl�.
Podal j� ruku.
Spi sladce, ty d�t�, - pomodli se za mne, aby nebesk� Pan-
na m� vzala pod svou zvl�atn� z�atitu, abychom byli svoji...
Smutn� byl jeho hlas; nemohla pochopit, co se v n�m d�je,
a kdy~ za hodinu ulehla v tich� sv� kom�rce, bylo j�, ~e cosi
t�~k�ho se na ni valilo; pojala ji nepochopiteln� hr�za, i za-
plakala.
Mlad�k ael dom� na Rankelskou pl��. Byl s�m, jeho mla-
dou dru~ku jako by byla poz�ela obklopuj�c� ho tma. I vkr�dal
se mu v�c a v�ce v duai luzn� obraz ~eny, d�chal vych�zej�c�
z n� v�ni, c�til tlukot jej�ho srdce, vanul mu v tv�� hork� jej� dech...
a zase slyael d�da, aeptaj�c�ho mu hlasem sev�en�m �zkost�:
To je hrozn� ~ena!
I p�ipadalo mu, jako by hlas ten se m�nil v bolestn� kvil, do-
l�taj�c� k n�mu z hr�z Kikereck�ho mo��lu, jen~ se pr�v� na-
levo od n�ho rozprost�ral. Naslouchal. Jak�s t�hl� vyt� dozn�-
valo k n�mu. Byl to no�n� pt�k? Byla to sl�d�c� liaka volaj�c� dru~-
ku svou? - Nev�d�l; vych�zej� v noci hlasy z hlubin lesn�ch
z rozlo~it�ch slat�, zvuky podivn�, jich~ p�vod nikdo nevystihl;
vych�zej� a zanikaj�, neop�tuj� se - a kdo je slya�, zachv�je
se hr�zou p�ed n��m nezn�m�m.
I V�clava pojala hr�za.
Tam v t�ch kon�in�ch, pravil k sob�, zahynul Wilibald,
seael se sv�ta pro ~enskou...
`el d�le sp�an�m krokem. Na n�spu Rankelsk�ho dvora
o�ek�val ho d�d.
Pro� jsi odeael? t�zal se ho.
A tak - nebylo mi volno& doprovodil jsem Annamirlu...
Po prv� ve sv�m ~ivot� se d�dovi nep�iznal; ten se snad
dohodl.
Utekl-li jsi p�ed tou - ~enou, dob�e jsi u�inil a B�h ti za to
po~ehn�. St�ez se j�! H��ch p�iael na sv�t skrze Evu&
Tentokr�te utekl V�clav, ale v ned�li nato byla zase muzika.
Ka~dou ned�li se tan�ilo, v~dye to bylo v dob�ch r�je aumav-
sk�ho.
Cel� �as a~ do ned�le byl mlad�k jako ve sn�n�, pracoval
zoufale a mluvil m�lo. Star�mu Seppovi to neualo, ne��kal ni-
�eho, myslil si nepochybn�: Ae provede ten boj!
Ne~ V�clav apatn� obst�l. P�iala ned�le; ael do kostela
do Kvildy, ale nevr�til se, z�stal v hospod�. Annamirla ala
s matkou dom�, on se k nim nep�idal.
Toho dne u~ se hatilo po�as�; mraky se vpravd� u~ staho-
valy po n�kolik dn�. On� ned�le s poledne za�aly krou~it vlo�-
ky; podobalo se, ~e sn�h do r�na vaecko zalehne. Bl�~�c� se ne-
pohoda nezdr~ela vaak Rezlu, objevila se, byly sotva t�i hodi-
ny. P�istoupila p��mo k n�mu, polila ho ohn�m sv�ho pohle-
du.
Onehd� jsi mi zase utekl; pro� se mi vyh�b�a? - J� t� m�m
r�da...
Zachv�l se a~ do hlubin duae.
Dnes mi neute�ea!
Neutekl j�, ale k ve�eru p�iael d�d a usednul po sv�m zp�-
sobu klidn� za st�l; nehovo�il mnoho s p��tomn�mi a nespoua-
t�l sv�ho hocha s o��; tomu bylo nanejv�ae nevolno. V�d�l
p�edob�e, ~e d�d�v �sudek o Rezle a jeho v�strahy byly opod-
statn�ny, avaak v�ae�, kterou zjev t� ~eny ho napl�oval, byla
tak mocn�, ~e c�til marnost se j� op�rati; p�ipadal si slep�m, ~e
u~ d��ve t� kr�sy nevid�l; sotva dvakr�t ji spat�il od t� doby,
co se vr�til, a do t� m�ry st�l pod vlivem jej�ho kouzla, ~e s �pl-
n�m v�dom�m toho, co �in�, by se byl dopustil pro ni t�eba
zlo�inu.
A star�, dobr� d�douaek �etl v duai sv�ho mil��ka!
Rezla se pranic neost�chala; dr~ela se ho st�le i p�es to,
~e nemohla nevid�ti hroziv�ho v�razu, s n�m~ oko starcovo
utkv�valo na n�.
Prchni odtud! - aeptal, volal, zu�il op�t hlas u nitru mlad�ko-
v�.
Snad pod dojmem toho hlasu, snad aby ochladil rozp�le-
nou hlavu, pou~il okam~iku, kdy Rezla tan�ila s jin�m, i opustil
tane�n� s�� a vystoupil na jak�s dlouh� pavl�n, jen~ ve v�ai pr-
v�ho patra, z��sti zabedn�n� prkny, z��sti otev�en�, ob�hal
staven� se dvou stran. Tento pavl�n, ze d�eva jako cel� sta-
ven�, podep�r�n jak�msi druhem d�ev�n�ch sloup�, u~ pon�-
kud zpuk�el�ch, se houpal a dun�l pod kroky p�es n�j kr��e- [ Pobierz całość w formacie PDF ]

zanotowane.pl

doc.pisz.pl

pdf.pisz.pl

beyblade.opx.pl